Internetový časopis pre pôvodné teoretické a výskumné štúdie z oblasti spoločenských vied

The Overcoming of the Romantic Author in the Context of Contemporary Information Society

The Overcoming of the Romantic Author in the Context of Contemporary Information Society

Autor:

Vojtěch Novák, Katedra elektronické kultury a sémiotiky, Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy, Praha, voitanovak@gmail.com

doi: http://doi.org/10.31577/cas.2019.03.559

ISSN: 1335-3608

Abstrakt (sk)

Tento text zkraje prezentuje koncept romantického autora v širším kontextu. Nejprve upozorňuje na jeho kořeny spojené s antikou (Bennett, 2005), následně představuje jeho předobraz, který je zakořeněný v období nástupu knihtisku (Ong, 2005) a nakonec se věnuje přímo období, kdy došlo k jeho skutečnému zformování (Abrams, 1958). Na základě těchto úvodních poznatků je v textu definován koncept romantického autora ve smyslu individuálního, suverénního tvůrce v kontextu západního tradičního autorství. Text následně upozorňuje, že se bude zabývat vybranými koncepcemi, prostřednictvím kterých bude demonstrovat soudobé překonání autora v tradičním slova smyslu. Autor tohoto článku přistupuje k uchopení dané problematiky interdisciplinárně, nicméně primárně vychází z mediální epistemologie, prostřednictvím které rozděluje předmět zkoumaného do tří klíčových bodů: zaprvé definuje koncept romantického autora z hlediska zrodu a jeho ne-globálního charakteru, zadruhé se orientuje na metaforu smrti autora (Barthes, 1984), kterou Carpentier (2011) považuje za výchozí bod oslabování suverénní autorské pozice za účelem prezentace fantazií, které tuto změnu reflektují, a zatřetí se autor tohoto textu soustředí na termín produžívání (Bruns, 2008), kde pak dochází ke skutečnému (nikoli pouze metaforickému) zmizení suverénního autora, a upozorňuje na nutnost vyvázání produžívání z přílišného technooptimismu. Článek následně uvádí dva protichůdné přístupy, které reflektují soudobé překonání představy romantického autora ve smyslu individuálního tvůrce v kontextu soudobé informační společnosti. První z nich (Balve, 2014) se nejprve obrací na vznik knihtisku, jehož důvod vzniku ve vztahu k autorství vykládá prostřednictvím spekulativní historické narace a dále usiluje o zachování této představy ve smyslu ryzího autorství, přičemž současně upozorňuje na jeho ideologický původ. Druhý přístup (Sutherland-Smith, 2005) se naopak přiklání ke zboření této představy, neboť tato již v soudobém kontextu není déle udržitelná, a preferuje zavedení tzv. nového pořádku (Myers, 1998), který by tuto změnu s příchodem globalizovaného World Wide Webu zároveň reflektoval. Autor tohoto článku se pak přiklání k této druhé pozici, neboť tato jediná dle něj umožňuje vyvázat koncept tradičního autorství z jeho zastaralosti a upozornit tak na skutečné (nikoli pouze metaforické) překonání autora. Text pak přechází do druhého klíčového bodu, vytyčeného na pozadí výše uvedené mediální epistemologie, a objasňuje konvergenci pozice autora a diváka, kterou s odkazem na Carpentiera vysvětluje prostřednictvím dystopických a utopických konstruktů. Carpentier tyto rozlišuje do tří kategorií: zaprvé - do modernistické podoby kulturního profesionála, který symbolizuje nostalgickou snahu o udržení zastaralých pořádků, zadruhé - do stále ještě modernistické podoby konvergence autora a diváka, která je vnímána dystopicky, či utopicky (produžívání), zatřetí - do podoby postmoderní, pozdně moderní či tekuto-moderní, kde s odkazem na stále utopistický participační konstrukt (Pateman, 1970) prezentuje přístup, který sám Carpentier preferuje. Autor tohoto textu následně nesouhlasí s Carpentierem a upřednostňuje koncept produžívání jakožto jediný typ konstruktu, ve kterém dochází ke skutečnému překonání suverénního individuálního romantického autora, a upozorňuje na nutnost vyvázání tohoto konceptu z modernistických utopických představ. Dle autora tohoto textu je tak nutné připustit konvergenci autora a diváka v plném rozsahu (prostřednictvím produžívání), oprostit produžívání od technooptimismu a vsadit jej do současného postmoderního kontextu. Poté se autor článku přesouvá ke třetímu klíčovému bodu a specificky se zabývá termínem produžívání v kontextu neo-marxistické teorie, přičemž se zaměřuje na jeho další limity, prostřednictvím kterých je možné tento termín chápat jakožto novodobou formu vykořisťování (Brown & Quan-Haase, 2012). Brown a Quan-Haase proto spatřují jistou provázanost produživatelů s tehdejší rolí dělníků, kteří byli vykořisťováni prostřednictvím kapitalistické průmyslové tovární výroby. Zároveň však tito autoři upozorňují na rozdíly mezi dělníky a produživateli, přičemž za jeden z nejpodstatnějších rozdílů považují schopnost produživatelů rozhodovat o podobě jejich artefaktů. Autor tohoto textu následně upozorňuje na přeceňování této představy kvůli existenci decentralizované povahy artefaktů, čímž tento pojem zbavuje další esence utopismu. Dále zároveň upozorňuje, že současné překonání podoby individuálního romantického suverénního autora je nutné chápat spíše jako možnost, která se s příchodem web-dvojkové fáze informační společnosti nově otevírá, nikoli tedy jako nutnost, která by byla za všech okolností (mimo web 2.0) univerzálně platná. V této souvislosti se autor odvolává na galerijní díla nesená v duchu tradiční podoby západního individuálního autorství, se kterými můžeme být v soudobé informační společnosti stále konfrontováni. V závěrečné části textu se autor opět obrací na výše uvedenou metodologii v podobě mediální epistemologie ve snaze sumarizovat poznatky a formulovat závěr svých úvah. Autor tak upozorňuje na celou řadu paradoxů, které vyplývají z myšlenek, které jsou v tomto článku zmíněné. Romantický autor je tak v soudobé podobě informační společnosti reálně již překonán, nicméně formálně se s jeho podobou můžeme stále setkat, a to ať už v prostředí galerijních děl či jednoduše prostřednictvím snah o jeho umělé vyživování ve světě, kde již reálně dávno zmizel. Toto zmizení si tak dle autora tohoto textu můžeme plnohodnotně připustit jen díky Brunsovu konceptu produžívání, kterého je však zapotřebí zbavit výše uvedených přehnaných očekávání a vnímat jej tedy střízlivě v soudobém kontextu.

Abstract

Thistext presents the concept of the romantic author in a broader context. Firstly,it points out its roots connected with antics (Bennett, 2005), then itdescribes its pre-concept, which is rooted during the rise of the typography(Ong, 2005), and finally it directly concentrates on the era where this conceptis truly formed (Abrams, 1958). Based on these opening statements, the authorof this text defines the concept of the romantic author in the sense of anindividual sovereign creator in the context of western traditional authorship.Then the text points out its main goal to concentrate on the selected concepts,in order to demonstrate the contemporary overcoming of the author who isgrounded in the western tradition. The author of this text uses aninterdisciplinary approach in order to describe the topic, but primarily heprefers the approach of the media epistemology, based on which he classifiesthe subject of his interest in three key categories: firstly, he defines theconcept of the romantic author in terms of its birth and its non-globalcharacter; secondly, he is oriented on the metaphor of the death of the author(Barthes, 1984), which Carpentier (2011) considers as a starting point for theweakening of the sovereign authorial position in order to present fantasies,which reflect this shift; and thirdly, he is concentrated on the term produsage(Bruns, 2008), where the author eventually (not just metaphorically)disappears, and points out the necessity of the produsage liberation from itstechno-optimism. The article then presents two different approaches whichreflect the actual overcoming of the romantic author in the sense of anindividual creator in the context of the contemporary information society. Thefirst one (Balve, 2014) refers to the birth of typography, which he describesin relation to the authorship in terms of speculative historical narration, andfurther he strives to keep this idea in the sense of genuine authorship, whilehe simultaneously points out its ideological construct. In contrast, the secondapproach (Sutherland-Smith, 2005) inclines to the overcoming of this idea,because it is no longer valid, and prefers establishing a so-called new order(Myers, 1998), which would simultaneously reflect this shift in the context ofthe World Wide Web. The author of this article prefers this second approach,because this very concept allows us to liberate the concept of traditionalauthorship from its obsolescence and to point out its very real overcoming. Thetext then comes to the second key point, constructed by the previouslymentioned media epistemology, and clarifies the author/viewer convergence withthe reference to Carpentier and his utopian and dystopian fantasies. Carpentierclassifies them into three categories: firstly, into the modernist concept ofthe cultural professional, who symbolizes a nostalgic effort to keep theobsolete order; secondly, into a still modernist form of the author/viewerconvergence, which is dystopian or utopian (produsage); and thirdly, into thepostmodern, late-modern or fluid-modern form while he refers to the utopianparticipatory fantasy (Pateman, 1970) as the most preferred approach. Theauthor of this text ultimately doesn't agreewith Carpentier and prefers the concept of produsage as the only type of fantasy which captures thevery real overcoming of the sovereign individual romantic author. The authorthen points out the necessity of liberating the produsage from its modernistutopian ideas and the need to accept the author/viewer convergence in fullrange (via produsage) and to put it into the context of contemporary postmodernsociety. Then the author comes to the third key point and is specificallyinterested in produsage in the context of neo-Marxist theory as another exampleof its limitations, which could be taken as the new form of exploitation (Brown& Quan-Haase, 2012). Therefore, Brown and Quan-Hasse see a certainconnection between the produsers and factory workers who used to beexploited by capitalist industrial factory production owners. However, theseauthors also point out the differences between produsers and factoryworkers and they consider the ability of produsers to control theartefacts as one of the most important factors. The author of this articlepoints out the overestimating tendencies of this aspect while referring to thedecentralized nature of artefacts, which helps him to liberate this term fromanother utopian essence. Simultaneously, he points out that the contemporaryovercoming of the individual romantic sovereign author is necessary to beunderstood rather as an option, which appears during web 2.0 era, than as anecessity which is always valid in absolute terms. In this sense, the authorrefers to the gallery products constructed in the form of traditional westernindividual authorship, which we face in the contemporary information society.In the last part, the author concludes by returning to the methodology of mediaepistemology. The author points out several paradoxes which emerge from thefindings mentioned in the article. In reality, the romantic author is overcomein the context of contemporary information society, but formally, we are stillable to face his nowadays version via the gallery visits or (simply) by theefforts to keep him alive in the world where he has already disappeared.According to the author of this article, the only way to fully accept thisdisappearance is to accept the author/viewer convergence by the produsage,which has to be liberated from its exaggerated utopian expectations.

Bibliografické informácie (sk)

NOVÁK, Vojtěch. The Overcoming of the Romantic  Author in the Context of Contemporary Information Society. In Človek a spoločnosť [Individual and Society],  2019, roč. 22, č. 3, s. 62-73. doi: http://doi.org/10.31577/cas.2019.03.559

Bibliographic information

NOVÁK, Vojtěch. The Overcoming of the Romantic  Author in the Context of Contemporary Information Society. In Človek a spoločnosť [Individual and Society],  2019,Vol. 22, No. 3, pp. 62-73. doi: http://doi.org/10.31577/cas.2019.03.559

Článok v PDF

Zdieľať článok